Hurá, jdeme se učit do zahrady!

Z výzkumu Nadace Proměny Karla Komárka vyplývá, že české děti ve věku 7 – 15 let tráví venku ve všední den průměrně 1 hodinu 41 minut. U obrazovek telefonů, počítačů a televizí pobývají téměř třikrát déle, v průměru 4 hodiny 14 minut. Z času stráveného venku tvoří více než polovinu pobyt na hřišti nebo na ulici, průměrně pouze 44 minut denně děti prožijí na zahradě, v parku či v přírodě. Většina rodičů se shodne na tom, že děti jsou venku málo. Celých 81 % z nich se domnívá, že děti potřebují být venku každý den, stejně tolik jich pak považuje nedostatek kontaktu s přírodou u dnešních dětí za velký problém a souhlasí s tím, že se tento problém týká také dospělých.

„Paní učitelko, půjdeme se učit do zahrady?“ „No, to ne, děcka, vždyť se tam nedá psát. Není tam elektřina. A jak byste seděli?! Určitě tam budete zlobit!“ Často zbytečně hledáme důvody, proč něco nejde, místo abychom se snažili bariéry zdolat. Školní zahrada a nejbližší okolí školy nabízí pro učení soustu příležitostí a jejich využití může být různé. Nejjednodušší je tzv. „nízkotučná výuka“. Jde o pobývání mimo budovu, kde se odehrává téměř vše jako uvnitř. Pobyt v zahradě je smysluplný, vždyť dnes děti tráví většinu času v uzavřeném prostoru. „Polotučné vyučování“, často předem připravené učitelem, zahrnuje bezprostřední kontakt s přírodninami – ne obrázky a videa, ale skutečné rostliny a skutečné živočichy. „Plnotučné vzdělávání“ vychovává pro život odpovědný k přírodě a využívá vše, co zahrada nabízí. Děti samy vyhledávají, bádají a tvoří v reálném prostředí a v jedinečných podmínkách – tady a teď. Své opodstatnění mají všechny uvedené stupně.

Jak motivovat učitele, aby využívali školní zahradu pro výuku? Osvědčily se nám tyto kroky: Pořádáme v ní zajímavé akce pro zaměstnance školy, oblíbené jsou různé hry či kulinářská hodování. Pořádáme brigády. Zveme kolegy na prohlídku zahradních prostor, nabízíme hospitaci ve vlastní lekci, dáváme jim možnost se do ní aktivně zapojit. Zkoušíme společně navrhnout, co lze venku učit a jak. Předkládáme učitelům inspirativní materiály, pomáháme s přípravou, případně i s realizací jejich výuky a následně nabízíme a poskytujeme zpětnou vazbu. K rozšíření venkovní výuky přispěl také projekt Mistři kolegiální podpory v oblasti přírodovědné gramotnosti.

Před pár lety byl náš školní pozemek opuštěný. Přebudovali jsme jej na přírodní zahradu, kterou jsme pojmenovali TyMyJáNová. Stala se plnohodnotnou učebnou s mnoha podnětnými prvky, místem, kde se učí a vychovává. Je studnicí vědění, koutem plným radostí, ale také oázou klidu. Jsme tu nejčastěji na přírodopis, pěstitelské práce, fyziku, angličtinu, češtinu a matematiku. U nás v Rousínově se v zahradě nejen učíme, ale pořádáme v ní i různé akce. Tradiční jsou například návštěvní Víkend otevřených zahrad (8.6.2019), Férová snídaně v zahradě (11.5.2019), dobrovolnická akce Ukliďme Česko (5.4.2019) či podzimní Moštování. Oceňujeme spolupráci s místními seniory.

A co zlobení dětí? Podle mé zkušenosti jsou první hodiny v zahradě pro děti atrakcí, nepočítaně podnětů samozřejmě vyvolává jejich hyperaktivitu. Běhají, pokřikují, mají pocit bezvládí. Učitel bývá zoufalý. Společné stanovení pravidel, počáteční poznávání prostoru a kratší časové úseky pomohou tyto překážky překonat. V naší TyMyJáNové zahradě probíhá výuka někdy i více tříd najednou. Ke spokojenosti učitelů a především dětí.

Mgr. Hana Pivečková

https://www.nadace-promeny.cz/cz/vyzkum.html