Ohlédnutí za lyžařským kurzem… s měsíčním odstupem, který nám umožnil nadhled
Kde? Kdy? Kdo? Beskydy, Staré Hamry-Gruň, Dům sv. Josefa * 14. – 21. ledna 2017 * 47 žáků 7. ročníku + 3 instruktoři lyžování + 1 instruktor snowboardingu + 1 zdravotnice
Co a jak? Počasí nám letos přálo. Díky bohaté sněhové nadílce ležel na sjezdovkách ve Skiparku až metr sněhu. V provozu byl i svah na Šikmině určený hlavně pro začátečníky, což jsme ocenili ihned po úvodním rozřazování do družstev. Začínajících lyžařů byla téměř polovina, a tak v neděli dopoledne brázdilo svahy Skiparku pouhých 10 žáků. Zbytek lyžařů spolu s letos velmi početným patnáctičlenným družstvem snowboardistů absolvoval své první lyžařské krůčky na malém svahu. K překvapení a radosti všech instruktorů dělali začátečníci obrovské pokroky. Vše nasvědčovalo tomu, že si po delší době užijeme s dětmi pohodový kurz s úžasnými podmínkami k lyžování.
Bohužel, přes veškerou snahu zdravotnice a instruktorek běhajících preventivně po chatě s dezinfekčními prostředky, nám hned první noc ulehl na marodku jeden žák se střevními potížemi. V té chvíli ještě nikdo z nás netušil, co se z tohoto zdánlivě nevinného případu může vyvinout. V pondělí však začalo případů přibývat a v úterý ráno už měla naše zdravotnice v obličeji barvu zasněžených beskydských plání a asi dvanáctihodinový spánkový deficit. Několik žáků si rodiče odvezli domů, ale na zastavení šířícího se viru již bylo pozdě. V úterý dopoledne jsme proto zcela zoufalí sáhli ke kroku, který, jak se později ukázalo, stejně nic nevyřešil. Zavolali jsme na krajskou hygienickou stanici do Frýdku-Místku a požádali o radu, jak v této situaci dále postupovat. Místo rady ovšem během hodiny přijelo auto plné úřednic z KHS, které nám i personálu chaty udělaly důkladnou kontrolu všech dokumentů, místností, rozbory vzorků vody, vybavení kuchyně atd. – vše bez připomínek. Na otázku, zda můžeme kurz předčasně ukončit, nám bylo odpovězeno, že takové rozhodnutí není v kompetenci KHS, ale záleží na nás. Ve středu večer, kdy zůstali zdraví pouze dva instruktoři, jsme po poradě s panem ředitelem definitivně rozhodli o tom, že odjedeme domů o den dříve.
Přes všechny uvedené peripetie jsme naplánovaný program zvládli téměř celý od hry Desatero lyžaře a snowboardisty přes nebezpečí hor až po promítání výukového filmu lyžování a historii lyžování umně schovanou v legendárním filmu Anděl na horách. Na závěr kurzu děti nebyly ochuzeny ani o maškarní rej na lyžích a závody ve slalomu.
Závěrečné hodnocení kurzu je tedy značně rozporuplné. Na jedné straně úžasné lyžařské podmínky a nádherně upravené svahy, které jsme zažili naposled v roce 2006. Na druhé straně virus, který se postupně vystřídal na osmnácti dětech a třech instruktorech, a tím nás donutil k předčasnému odjezdu. Přesto, že byl kurz o den kratší, zbývající zdraví lyžaři si výcvik užili až do konce a v pátek opouštěli nádhernou sněhem pokrytou beskydskou krajinu s krásnými pocity a vědomím, že se něčemu novému přiučili. Mgr. Martin Havlíček, vedoucí LVK.
Kontrolní otázky:
- Kolik lyžařů – začátečníků se zúčastnilo letošního lyžařského kurzu?
- Kolik účastníků uvedené akce odolalo působení šířících se virů?
- Kolik let jsme čekali na vynikající lyžařské podmínky?