Na dobrodružnou cestu jeskynním labyrintem Rudického propadání a pískovny Seč se dne 16.6. vypravilo 32 žáků II. stupně naší školy, kteří byli školskou radou vybráni a oceněni za úspěšnou školní práci , chování a další mimořádné školní aktivity.
Páteční ráno ale nevěštilo nic dobrého, obloha byla od rozednění zakaboněná a cestou na nádraží nás, výletníky, provázel déšť. Ten se po cestě autobusem do Senetářova ještě zesiloval, a tak jsme deštníky a pláštěnky měli připravené v pohotovostní poloze. Marek a Martina, pracovníci z ekologického střediska Rychta, kteří se stali našimi průvodci po Rudicích, nás ale cestou ubezpečili, že podle předpovědi v Jedovnicích už svítí sluníčko. A taky že jo! Z autobusu jsme vystupovali do krásného, deštěm a lučním kvítím provoněného rána a z nebe se na nás smálo rozzářené sluníčko a pár bílých beránků…
Lesní cestou z Jedovnic do Rudic jsme už šlapali po svých. Na úzké lesní stezce jsme často přeskakovali kaluže vody a taky šnečky, kteří se vydali na ranní obhlídku. Čekalo nás první kolo otázek, které si pro nás připravili průvodci a bylo spojené s místními přírodními lokalitami. Dověděli jsme se např. že ďolíky na mapě jsou vlastně závrty, které vznikly propadem horniny, že dnes je trvale zpřístupněno pouze 5 z více než 1 100 známých jeskyní Moravského krasu, nebo že hliněná stavba na obrázku není domeček pro somálské domorodce, jak vtipně hádali naši kluci, ale stará pec na výrobu železa. Všichni se ale nejvíc těšili na prolézání jeskyní a tak jsme se přesunuli k Rudickému propadání. Jako skauti jsme po kamenech přeskákali lehce rozvodněný Jedovnický potok a v jeskyni nazvané Hospoda jsme se rozdělili na dvě skupiny. První se vydala na obtížnější sestup jeskyní k Rudickému propadání spodní cestou a druhá zvolila o poznání snadnější horní cestu po skalách. Výhled do cca 40 m propasti byl sice trochu zahalen oparem, ale i tak stál za to. Plni dojmů jsme se poté přesunuli ke skalnímu útvaru Kolíbky, kde si někteří vyzkoušeli ještě průlez tzv. komínem. Pak jsme vyrazili do Rudic, krátce jsme se zastavili u větrného mlýna, kde na nás čekalo sladké občerstvení. Poslední naše odbočka u kaple sv. Barbory nás pak zavedla do pískovny Seč s jezírkem, kde se dřív těžily keramické písky. Tato lokalita s pestrobarevnými pískovcovými valy nás doslova uchvátila a většina z nás se vydala hledat nějaký zajímavý kamínek, nejlépe křemen s dutinkou a krystaly uvnitř. Zde nás zastihla i silná bouřková vlna, která byla sice krátká, ale velmi vydatná. Téměř uhasila oheň, který jsme si sami rozdělali pomocí křesadla a opékali si na něm bezlepkové špekáčky. A déšť také znemožnil pro mnohé z nás dokončit zábavnou střelbu z luku na terč v podobě pravěkého soba. A pak už nás čekala jen zpáteční cesta s krátkou zastávkou v jedovnické cukrárně.
Když se z kraje dne průvodce Marek dětí ptal, co od tohoto výletu očekávají, téměř všichni se shodli na tom, že se těší na dobrou zábavu a dobrodružství. Myslím, že tato očekávání se jim na výletě aspoň trošku splnila.
Na úplný závěr bychom rádi poděkovali Klubu přátel školy při ZŠ Rousínov a Městskému úřadu v Rousínově, které finančně podpořily realizaci výletu.
Zajímavé odkazy o oblasti:
