Kaprálův mlýn očima oceněné dívky

autor: | Čvn 13, 2016 | Školní aktuality

Kaprálův mlýn očima oceněné dívky

„V letošním školním roce bylo vybráno 37 žáků II. stupně, které škola odměnila za dobrou školní práci a reprezentaci na soutěžích dobrodružným výletem do Kaprálova mlýna v Ochozi u Brna. Výlet se uskutečnil dne 10.6. 2016 pod vedením paní učitelky Šullové a pana učitele Kalába.
Když jsme dorazili na místo, rozdělili jsme se na dvě skupiny-jedna měla slaňovat na Bayerově skále a druhá podnikla výpravu do jeskyní. Nejdříve jsme si však vyslechli pozoruhodnou historii bývalého mlýna a jeho dřívějších majitelů Aleše a Zdeny Kaprálových. O jejich osudech též vypráví kniha „Zítra bude líp“, kterou napsala již zmiňovaná Zdena Kaprálová. Také jsme zjistili, že bývalý mlýn teď spravuje svaz brněnských skautů, který se zasloužil o jeho rekonstrukci ve stylu ekologického a pasivního domu. Po prohlídce mlýna se naše skupinka vydala do jeskyně. Po nočním dešti bylo všude blátivo a někteří z nás na lesní cestě k pobavení ostatních několikrát uklouzli a díky bahnu se tak v lese dobře maskovali. Společně jsme pak vstoupili do jeskyně Netopýrka a prohlédli jsme si její nejprostornější část. Poté jsme se rozdělili na šestičlenná družstva, abychom se postupně mohli vydat na dobrodružný sestup jejími nejužšími částmi. Naše skupinka ale nešla první, proto jsme ještě stihli výlet do nedaleké jeskyně zvané „Švédův stůl“. Na procházce nás překvapil déšť, a tak jsme se schovali pod převisem jedné skály. Jakmile jsme dorazili zpět k Netopýrce, dostali všichni členové naší skupinky od milé průvodkyně Páji helmy, „čelovky“ a „gumové lacláče,“abychom se nezašpinili a příliš nezranili (no, nevím, jestli to k něčemu bylo. A vyrazili jsme na cestu do zúžených prostor jeskyně společně s naší neohroženou paní učitelkou Šullovou. Dokonce jsme byli tak odvážní, že jsme se pokusili prolézt a proplazit k nejhlubšímu místu jeskyně – k toku Říčky, ale část naší výpravy (v čele s mou maličkostí) se neprotáhla úzkou škvírou mezi skalami a musela se trošku zklamaně vrátit. Poté jsme se vrátili do Kaprálova mlýna, kde na nás již čekala první skupina, které začalo při slaňování pršet a musela se vrátit, aniž by se všichni účastníci spustili na jistících lanech dolů z dvacetimetrové skály. Na mlýně nás zaslouženě čekala hodinka lenošení s opékáním špekáčků.
A co by to bylo za výlet, kdybychom se na zpáteční cestě nezastavili na Rohlence… Myslím, že se tento výlet velmi vydařil a já osobně jsem si ho užila. Během výletu padl jistý návrh, že bychom příště mohli sjíždět řeku – proč ne?“

Eliška Havlíčková, žákyně 8.A

Rubriky Nedávné příspěvky Archiv